Spravny ucitel

Spravny ucitel je ten, ktery dela hodne chyb, aby studenty, co nejvice zmatl. Hodinu to dela pak zajimavejsi, hlavne tedy pro studenty. Ti se nenudi se, tapou a snazi se zjistit, o cem to tam ten tydyt pred tabuli vlastne vypravi.

Dneska jsem se konecne setkal se spravnymi studenty ve spravne mistnosti (lehke zmatky na pocatku zpusobily, ze jsem ucil asi 5, sice spravnych studentu, ale ve spatne mistnosti). Delali jsme inverzni matice. To neni moc tezky, kdyz clovek umi Gaussovu eliminacni metodu. V ucebnici to odbyvaji lakonickym “row reduction”. Takze predpokladam, ze to umi. No neumeli to, takze jsem jim vysvetlil zaklad. Nepochopili to… Z toho vyplyva, ze priklad na inverzni matici bude vyhazovaci :-) Ale, aby to nevypadalo, ze jsou tam vschni tak hloupi, nektery to znaji, zbytek to pochopi z homeworku, kdyz se na nej podivaji. Priklady jsem volil zamerne “zakerne”, aby se jim to do tech makovic dostalo… A vzdycky muzou prijit na konzultace :-)

Ted k tem spravnym ucitelum. Tak si tak dneska pocitam, pocitam. Aritmetka mi nikdy moc nesla, a jeste k tomu ne v 7:30 rano. No a bezny vysledky: 2 x 3 = 5, 2 - (-4) = -2. No asi ze me meli radost :) Ale vsechno jsem vcas odhalil a opravil. Ale s pedagogickeho hlediska to vazne nebylo dobry. Asi to budu muset delat, tak, ze je to necham pocitat misto me a kdyz to bude blbe, tak to na ne svedu. A nebo si nebudu opisovat priklady z knizky (to jsem si pekne nabehl) a budu pocitat s nulama, jedickama, maximalne dvojkama :) Minus jednicky taky dobry :)

Priste nas cekaji limity. Budem je pocitat tabulkovou metodou a intuitivne. To je jednoduchy jak pro studenty, tak pro ucitele, tak to snad pochopi…

Prsi az se El Paso zelena

Tak vcera zacalo prset. Vecer hlasili, ze nektery skoly se zaviraji. Pokud se pocasi zhorsi zavrou nam i UTEP. Mame poslouchat radio nebo koukat na TV, abysme vedeli zda rano vyrazime do skoly nebo ne.

Rano se vzbudim, kouknu na mail jestli se skola nezavira. Nezavira. Takze jedem. Porad prsi, ale nijak zvlast vydatne. Na pomery v CR, takovy obycejny destik. Tady na to ale nejsou zvykly. Tvori se velke louze, voda temer neodteka ze silnice. Ovsem zadna vetsi kalamita. Tady jsou vsichni v pohotovosti, v CR by to nikoho ani nevzrusilo.

V 15:45 dorazil email, ze kampus se zavira v 16:00 a ze zustava jen podpurny personal a policajti (skola ma vlastni policejni pobocku). Tak jedem domu.

Na vikend hlasi snizek. Jestli napadne, bude tu kolaps :)

Nic neni do posledni chvile jasny

Tak v patek v 11 byl meeting ohledne Calculus 1, coz jsem mel ucit. Tak jsem se tam hezky dohodli, jak se to bude ucit. Odpoledne prijdu dom a zacnu delat sylabus na predmet. Po trech hodinach to mam hotovy. A vida prosla nejaka posta. Tak to ni kouknu a ze pry moje hodiny Calculu 1 se nejspis neotevrou a ze budu misto toho ucit dalsi sekci Math for Social Sciences. No to mi ani nevadi, protoze mista na 2 predemty se budu pripravovat jen na jeden, cimz usetrim cas. Akorat mi vadi, ze jednu sekci mam od 7:30 a druhou ten samy den od 18:00.

V pondeli jsem doladil sylabus a v utery rano se vydal do jamy lvove. Prijdu do LARTu (budova, kde jsem to mel ucit) a koukam do rozvrhu, ze to ma byt ve 107. Ale v PDA mam 207. To je divny. Koukam na dalsi zapisky a tam je 207. Tak jdu do 207. Tam nikdo, akorat pred mistonosti posedaji studentici. Toz se ptam, jestli jdou na MATH 2301 (na UTEPu se hraje vic na cisla nez na zkratky jako treba na ZCU). Rikaj, ze jo. Celkem jich tam je 5 z 45. No je 7:30 a taky bych radsi spal. Navic cim min lidi, tim lip. Neresim to a jdeme rovnou na vec. Reknu par dulezitych bodu ze sylabu a zacnem. Za 1,5 hodiny mam probrat scitani matic a nasobeni matic konstantou. Ac se snazim jak to jen jde, za hodinu to mam hotovy. Takze dalsich 30 minut saskuju pred tabuli a cvicim si malou nasobilku a scitani cisel do 20. Aritmetika mi nikdy nesla. A jen sebevrah by si dal do matice nejaky vysoky cisla. Navic ja radsi pismenka - treba v polivce ;-) Nakonec dam tydytum homework a jdu do kanclu. Odpoledne me to ceka znovu.

V pul druhy jdu na vypocetni metody linearni algebry. Predmet ‘Realne promenne’ nebyl otevren, takze jsem se musel preregistrovat na tenhle. Klika jak svina, protoze tohle je aplikovana matematika a velmi uzitecny, zatimco realny promenny jsou nudny a je to samej dukaz. Cili hnus a opruz. Ucitel je fajn, mistama mu sice nerozumim, ale nic zasadniho. Priklady muzem delat ve FORTRANu nebo Matlabu. Je jasny, ze FORTRAN vitezi. Konecne ze me bude opravdovy programator :-) Smrt pojidacum kolacu! Po navratu z hodiny hledam tutorial na FORTRAN a zkousim kompilovat hello world ve FORTRANu. Oboje jde celkem hladce a uz se tesim na novy a tak zasadni programovaci jazyk :)

Na sestou jdu do HUDS, coz je budova, kde ucim druhou sekci MATH 2301. Dorazim asi 15 minut pred zacatkem, aby si nasel tu mistnost. Jako na potvoru je hned u vchodu, takze tu 15 minut budu oxidovat. Toz se rozhlizim po budove. Neni tu nic zvlastniho, takze se opiram u vchodu o zed a koukam po lidech a do stropu. Za chvili se tu zdrcne par lidi a zacinaji si povidat o kurzu. Jako jestli nevi, kdo to uci, jestli bude stejna knizka, ze je matika nebavi, apod. Sam pro sebe se usmivam a tesim se na to, az se jim za par minut predstavim :) Na sestou vchazim dovnitr a smeruju rovnou za katedru. Studentici se pomalu trousi za mnou. Nicmene hodina probiha dobre. Tyhle lidi vic reagujou, ptaji se, atd. Snazim se jim to vysvetlit, protoze je to pro ne celkem velka zmena, ale neni to az tak tezky, kdyz se to clovek snazi pochopit.

Uceni je muceni

Tak dneska jsem zjistil co budu ucit. No je to krasa. Pondeli, streda a patek od 12:30 do 13:20 ucim Calculus 1, coz je takova jednoducha matematika. Napr. hledani minima na funkcich apod. A utery a ctvrtek od 7:30 do 8:50 (nenavidim ranni vstavani) matematiku pro socialni vedy. No a to se budu snazit naucit huminitaky scitat zlomky. Panbuh mi pomahej. Prej nesmim rict studentovi, ze je blbej. Ale myslet si to muzu :) A taky jich muzu vyhodit 50 a vice procent. Muchacha, to budou jatka :) Tesim se na kveten, tesim…

K vyuce jsem vyfasoval 4 knizky, ke kazdymu predmetu 2 - jenda je to, co maji k dispozici studentici, druha je s vyresenyma prikladama pro ucitele. Vsechny maji pres 800 stran (vizte tu zrudnost na obrazku) a slusne se to pronese :)

Jak jsem zakladal ucet v bance

Wells Fargo je tu celkem velika banka. Ma pobocku v univerzitnim arealu a kolegove ji pouzivaji, takze volba byla jasna, ucet bude u Wells Fargo.

Prijdu do budovy, kde je pobocka. Kancelar je mala, jeden stul, 2 zidle, 2 pocitace pro zakazniky Wells Fargo pro online banking, jedna urednice a jeden jeji pocitac. Nikdo tu neni. Rikam, ze bych chtel ucet. Ona, ze no problem. Ale nemam SSN (Social Security Number). Ona, ze no problem, ze az bude, tak ho prinesu a doplni to do zaznamu. Chce muj pas a UTEP ID, dal adresu, kde bydlim (mistni i domaci) a telefon domu. Busi chvili do kompa a pak se mi pta, jaky ucet chci. Vysvetli jaky jsou rozdily a ja si vyberu. Vedeni uctu je zadara, mam online banking a dostanu kartu (zadara). Zase chvili busi do kompa. Pak vytahne katalog a ze at si vyberu jaky chci seky (jako s jakyma obrazkama), ze je dostanu zadara, nez mi prijde karta, tak abych mohl ucet pouzivat. Katalog je celkem tlusty, ale ne moc, dokazu si rychle vybrat. Pak se dvakrat podepisu na elektronicky tablet (podpisovy vzor). Posledni vec je prvni vklad. To resime tak, ze mi Pavel prevadi penize, ktery jsem mu predtim poslal na jeho ucet. Urednice mi dava tricko s logem UTEPu, loucime se a ja spokojene odchazim.

Vylet do Mexika

V sobotu 6.1. jsme se byli podivat v Mexiku. Je to tam daleko min bezpecnejsi nez v USA, takze auto jsme nechali kousek od hranic a vyrazili pesky, do Mexika to neni ani kilometr. V planu mame navstivit trznici a katedralu…

Pres hranice do Mexika je to v pohode. Zaplatime mytne za most (35 centu/osobu) a jdeme. Rozdil je zasadni na prvni pohled. Vsude spina, stary rachotiny misto aut, vetsina lidi chodi v nejakych otrhanych satech. Porad man tu nabizi taxi. My sem rozhodne vzhledem nezapadneme. Jednak nejsme pricmoudly Mexikani a druhak jsme velmi slusne obleceni (hlavne po evropsku) a to nas odlisuje. Pred trznici nas zastavi Mexikanec s BTH headsetem a zve nas dovnitr - nahanec lidi.

Uvnitr jsou stanky, vypada to podobne jako vietnamsky trznice u nas. Jeden Mexikanec obsluhuje vice stanku. Lidi tu moc neni. Hlavni prodejni aktikl jsou: sperky, klobouky, poncho, sperky, hodinky, sperky, penezenky, hnusny cepice, obcas kytara, keramika. Vsichni nas zdravi a ukazuji co maji a chteji, abysme si to koupili. Nic z toho nepotrebuju anebo se mi to nelibi. Vse je ve stylu, aby si to koupili Amici, ktery jak znamo nemaji vkus :)

Po chvili objevujeme stenu, kde visi celkem zajimava cutora, koukame na ni. V mziku je tu Mexikanec a ze jestli to nechceme koupit. Ptame se co za to - 39 USD. To se asi zblaznil. Mluvime cesky, takze nam nerozumi, coz je pro nas vyhoda :) Rikame, ze si to promyslime a jdeme dal. Pavel rika, ze by to slo usmlouvat na 20 USD a jeste by hodne vydelal. Tady se bez smlouvani neobejdete. Ale Amici tu pry vubec nesmouvaji…

No jdeme dal ke katedrale. Je postavena v zajimavem betonovem stylu. Uvnitr kvadr, zadny cleneni, dve vezicky, zvenci vypada lip nez vevnitr. V zasade tu neni nic k videni…

Cestou zpatky se stavime v mexickym fast foodu, kde si davame kur.maso a fazole zabaleny do tortily, vcelku dobry a za 1 USD, tak akorat. Zastavujeme se jeste v jednom obchodu s lihovinama, kde si Pavel kupuje tequillu. V Mexiku je o dost levnejsi nez v USA a clo je okolo dolaru. U hranic je spousta zebraku a chteji drobny. Jsou celkem doterny. Tvarim se zarputile a odmitam cokoliv. Jeden taxikar mi nabizi, ze me sveze. Pry na misto, kde jsou nejaky zensky. Jeste toho tak dost :)

Na hranicich davam pas urednikovi. Pta se mi jestli mam s sebou I20. To nemam. Vysvetli mi, ze to musim porad nosit, ze je to dulezity. Hovori klidne a nerve, ani se nevzteka. Az pak mi Pavel rekl, ze je to byl celkem problem a ze by me bez nej nemuseli pustit zpatky, ale ze by nebyl problem, pro nej dojet a privezt ho.

Po ceste k autu jsme se stavli v obchodu s cepicema. Tolik ruznych baseballovych cepic jsem v zivote nevidel. Meli temer vsechno na co by si clovek (American) vzpomnel. Bohuzel asi tak 98% z nich byly desne hnusny a v zivote bych to nekoupil. Cena 5 USD za cepku je pohodova…

Zacinam v El Pasu

Geograficky to tu vypada tak, ze na jedny strane je rovina. Zadny terenni vlny - proste placka. Pak je dira, v ni je El Paso a pak jsou hory. Bydlime na upati, a mame vyhled do mesta. Mesto je velky, samy tri proudy komunikace. Bez auta tu neudela clovek ani ranu.

Prvni vec, co potrebuju je net, abych mel spojeni se svetem. Pripojeni tu je, ale pry to nejak zlobi. Zkousim to a nejak to nejde. Ale v okoli tu je asi 6 access pointu, z toho minimalne 2 otevreny, na ktery se muzu zatim pripojit, nez rozjedu domaci pripojeni. Nejak to pry kravne. Jednou se mi to podarilo, ale pak uz to zase neslo. Vypada to na slozitejsi problem a budu se v tom muset povrtat. Takhle by to tedy neslo. Pozn. pakety ven jdou, ale nevraci se (dobytci nevychovany).

V sobotu 6.1. se planuje maly vylet do Mexika (jsme primo na hranicich), tak pojedu, pak uz by nemusel byt cas.

Vsichni tu na me jsou moc hodny.

Vzhuru dolu do El Pasa

“Predletove” pripravy

Je ctvrtek 4.1.2006. Vsechno na cestu mam prichystany. Nemam co na praci a tak… programuju. Silene? No porad lepsi nez nervozne chodit cely den po byte :) Vecer balim kompa do kabinovyho zavazadlo a jdu se podivat co davaj v TV, pac spat se mi fakt nechce. Je asi 22:30. Vstavame s tatou ve 3, abysme to stihli do Prahy, letadlo leti v 7:15. Nejak nemuzu usnout, takze to bude opravdu fajnova noc.

Praha

Telefon me budi ve 3. Mam pocit, ze ho asi zabiju. Kdo si to vymyslel letet v 7:15? Proklinam se… No asi po 5 minutach vypadnu z postele a jdu se nasnidat. sice v letadle je slibena snidane, ale minimalne dalsi 4 hodiny nebudu nic jist, toz tak. Ve 3:30 odchazim z bytu, loucim se s mamou a odjizdime s tatou smer Praha. Po ceste zacne lejt jako z konve, coz nam nedovoluje jet prilis rychle, presto se vsak dostavame na letiste uz ve 4:45. Check-in zacne tak v 5:15, takze mam pul hodiny cas. Doufam, ze neusnu. Na 5 hodin rano je provoz celkem rusny, ale nijak extreme. Pozoruju, jak probiha chceck-in pro ostatni lety, abych vedel, co me vlastne ceka. V 5:15 opravdu zacina muj check-in. Na ceduli vidim, ze muj let odbavuji preprazku 211-216. Super. Jenze spolu s dalsimi asi 5 lety. U prepazky 211 prave konci check-in nejakeho cloveka a zbytek lidi stoji na 212-216. Tak to bude rychly (myslim si). Jenze houby. Urednice se mi zepta, zda jsem stal v ty desne dlouhy fronte, coz jsem nestal. No nic prvni faux-pas. Jsem zvedeavej, kolik jich jeste spacham. Vidlaci na letisti se poznaj :) Toz smeruju na konec ty dlouhy fronty. Asi po 45 minutach se dostavam na radu a jako na potvoru k ty stejny urednici. Kazdopadne to bere profesionalne a nema na me jizlivy poznamky. Asi je to jejim dennim chlebem. Predam zavazadlo, da mi palubni listky na vsechny tri lety. V Parizi jsou nejaky stavebni prace na terminalu, takze se budu muset presunout busem (prilitam na 2B a odlitam z 2E). Cas presunu je odhadovam na 45 minut, na prestup mam 2 hodiny, takze si muzu dovolit i zakufrovat (v coz nedoufam). Dal mi rika, ze si v Atlante musim vyzvednout zavazadlo a predat ho nekam dal. Vic mi neodkaze sdelit. No co, aspon bude nejaky vzruso. V Atlante mam 4 hodiny na prestup.

Check-in je za mnou, takze vzhuru na hranice. Celnikovi dam pas, koukne na nej a jdu dal. To bylo rychly. Dal me ceka bezpecnostni proverka. Sundat kabat, vyndat penezenku, telefon, zavazadlo. Rentgen objevuje sprej. To je muj gel na holeni. Bezpecak to zkontroluje - mam to v igelitaku podle navodu, takze bez problemu prochazim. A vzhuru ke gate (letim z C7). Vsude tu jsou cedule jak krava s sipkama, takze nelze zabloudit. Dorazim ke gate C7, nastup na palubu je v 6:45, mam neco malo pres 30 minut casu. Bastim rohlik od mamy.

Je 6:45 a otviraji gate k “nalodeni” (naletadleni). Dam letenku, zkoukne mi pas a vzhuru na palubu. Airbus A320 neni nijak velkej, pohodli je prumerny. Po kazdy strane ulicky jsou tri sedacky. Ja sedim na 16E (16. rada u ulicky). Let do Parize ma trvat 2 hodny, tak si vyndavam PDA, abych se nenudil. Asi za 10 minut, dorazi moji spolusedici - manzele z Francie. Anglicky neumi, takze se na sebe usmejeme a tim to konci. V 7:15 se zavrou dvere od letadla a vzhuru na runway. Slunce vychazi az v po 8 hodine, takze je jeste tma a je videt jen osvetlena hala letiste. Palubni hlaseni jsou v cestine, anglictine, francouzstine. Letusky nic moc, letusaci jsou sympatictejsi :-) (urcite by se ti, Magdo, libily). Eroplan zastavuje na zacatku runwaye, pilot vytaci motory, odbrzduje. Zrychleni je celkem slusny, ale mohlo by byt i vetsi. Srdce mi busi a adrenalin v krvi pracuje. Za pr sekund se na zvedne cumak a stoupame. Stoupavost na me udelala dojem. Za par minut jsme ve vysce 11,6 km a letime 800 km/h. Samotny let se da prirovnat k jizde ve vlaku. Obcas to drncne, ovsem porad min nez v tom vlaku. Motory dost huci, v TV (to jako abysme se nenudili) nam pousti nejakou kokotinu. Za par minut zacina servirovat snidani. Vsechno je mini, ale da se. Chut nijak ohromuji, ale da se. Menza byla horsi :)

Pariz

V 9:00 pristavame v Parizi a rolujeme ke gate. Vylezu z letadla, rozhlidnu se a vidim zmatek. Hledam sipku k terminalu 2E. Neni. Priklinam zabozrouty a zahnu do prava a necham se unaset davem lidi. Asi po 2 minutach vidim ceduli k terminalum 2C,D,E,F, ale je nejaka osuntela, toz zkusim stesti. Slezu o patro niz a vidim, vychod na silnici s ceduli k terminalum 2C,D,E,F. Dal je tu prepazka s informacema. Hura. Doufam, ze ta zenaska bude mluvit anglicky a ne tou jejich dementni francouzskou skoro-anglictinou. Ptam se kudy k terminalu. Ukazuje, na vychod a ze jsem tu dobre. Ptam se, jak je to s tim busem. Rika, ze prijede. Dobry. U vychodu me odchyti dalsi francouzska urednice a chce videt palubni listek (aby si overila, ze jsem tu dobre). Ptam se co ten shuttle bus. Rika, ze prijede. Jo, ale kdy? Odpoved na sebe nechala cekat 3 minuty. Lezu do busu. Je tu monitor, ktery ukazuje kde jsme. Hlaseni ve francoustine a anglictine. Cestou stavime na 2C a 2D, bus je celkem plnej (na plzenskou tricitku to ale nema). Na 2E vypadnu z busu a vzhuru ke gate.

Terminal je velkej, chodby dlouhy, takze to chvili trva. Na prvnim monitoru hledam svuj let. Nachazim v pohode, gate E74. Koukam na ceduli kudy. Postavaji tu urednici a smerujou lidi na spravny mista. Tady se neda zabloudit. Prichazim k dalsi bezpecnostni kontrole. Sundat kabat, vyndat veci z kapes. Clovek prede mnou vytahuje notas. A vida, v Praze jsem zapomnel vyndat notas. No jo no, stane se. Vyndavam notas ze zavazadla. Prochazim v pohode. Opet pipne gel na holeni. Davam to urednikovi, ten to kontroluje a nic nenamita. Balim veci a pokracuju dal. Nachazim gate E73. Chce se mi, a tak jsem jim v Parizi polozil kus kabelu. Gate je divnej, pac dvere vedou na silnici a ne to letadla. Postava tu clovek od Delta Airlines a dava lidem info. Doufam, ze bude mluvit anglicky. Rikam mu, ze jsem v zivote neletel, aby si nemyslel, ze jsem nejakej debil, a ze mam par dotazu. Ptam, jestli tu bude nejakej bus co nas vezme k eru. Rika, ze je to presne tak a ze naletadleni zacne v 10:30. Je mu perfektne rozumet.

Je asi 10:15, takze ani moc necekam. V 10:30 zacina naletadlovani, vytvari se dve fronty. Jedna pro americky obcany, druha pro zbytek. Jsem asi 3 ve fronte. Urednikovi davam pas a letenky. Chce formular I20. Sam se divim, ze uz ted, tohle ma prijit az v Atlante. Vytahuju ho ze zavazadla, on zatim neco lovi v PDAcku (DELL). Vse ok, takze postupuju. Opravdovy odbaveni nas teprve ceka. U prepazky funguje jen jedna slecna a tak odbavuje Amiky a ti se pak sackuji do pristavenyho busu. Zbytek lidi potupne ceka v druhy fronte. Asi po 20 minutach otviraji druhou prepazku pro neamiky. Obcas nekoho namatkou vytahnou na dalsi bezpecnostni kontrolu. Slecne davam pas a palubni listek, pohoda. Namatkou me vybiraji k bezpecnostni prohlidce. Urada je mladej a pta se me na ucel cesty, jestli jako byznys. Rikam, ze houby byznus, ze letim studovat do El Pasa. Rika mi, ze je to tam hezky. V to pevne doufam :-) Prohlizi mi zavazadlo, leze mi do hygienickych potreb, kde nachazi stylove zabaleny gel na holeni. Je udiven a ocenuje me frazi: “Perfect!”. Usmivam se a pro sebe si rikam: “Ja vim”. Proste RTFM a neni co resit :-D Jeste me projede tim rucnim skenovacim nesmyslem. Nic nenachazi, preje mi hezkou cestu a posila me do busu. Ten nas bere k letadlu. Je to Boeing 767-400, velkej jak krava. Najdu svy misto - 34E, je to u nouzovyho vychodu. Pozitivni je, ze pred sebou nemam zadny sedadlo, takze si muzu natahnout nozky. 767cka ma dve ulicky, po stranach jsou rady s dvema sedadly, uprostred je rada se tremi. Ero se postupne plni lidma, pobiha tu palubni personal. Letusky opet nic moc, letusaci by se ti, Madgo, opet libili :-)

Pres Atlantik

Je 11:25 a my zaciname nas 10tihodinovy let pres Atlantik. Labuzo. Start je stejnej jako u Airbusu, akorat potrebujeme delsi cas na nabrani rychlosti, preci jen jsme krapitko vetsi nez Airbus A320. Celou cestu jsou mraky, takze neni videt zeme :( Behem letu je celkem nuda, ale ubiha to. Daji nam menu, muzem si vybrat ze dvou jidel. Obed serviruji pred 13:00. Mam celkem hlad a je to i celkem rozumna porce. Dal je v planu odpoledni obcerstveni. Motory silene huci. Silene tahne od podlahy. Mam tu sice deku, ale k nicemu to neni. Nohy mi mrznou. Letime v 11 km rychlosti 750 km/h.

Koukam, ze ostatni maji v sedackach pred sebou takovou malou TV. Pred nama zadny sedacky nejsou. Ja chci taky TV! Hledam a nachazim slozenou vlevo od sedacky. Zmacku power on, ale nereaguje to. Kurva! Skladam to zpatky. Beru si PSP a zkousim neco hrat. Motor huci tak, ze sotva slysim zvuk z PSP (mam to na sluchatkach). Hrat se skoro neda. Uzasny…

Spolucestujici spi, takze se nebavime. Nechapu jak pres ten hluk dokaze spat. Obcas projde letusak, tak si reknu o horkej caj, musim se zahrejvat aspon vnitrne, kdyz tu maji takovou kosu (pozn. za oknem je -30 st. Celsia, v kabine nevim). Vzpominam si, ze tady by mel byt emPower konektor, takze zkusim pripojit notas a neco lehce porobit. Hledam teda emPower socket, abych si pripojil zdroj a notas. Nachazim dole, vyndavam teda notas a zdroj, ale ouha, nemam ten spravnej konektor. Tak to me rozhodne nepotesilo. Takze muzu makat na NTB asi 3 hodiny. Zapinam a opravuju tu jeden softik (gdeskcal), aby nechazel ty priblby warningy (je to psany v pythonu a v novy verzi se par veci zmenilo). Zabyvam se tim asi hodinu a pul nez je to hotovy. Vygeneruju patch a vypinam NTB.

Ta TV mi neda a tak ji znova vyndavam, ze se ji podivam na zoubek. Power On najednou funguje (asi to bylo zmrzly :-)). Koukam, co to vsechno umi. Maji tu na vyber nejakou hudbu (okolo 30 CD), nejaky filmy (asi okolo 15), info o letu (kde jsme na mape, rychlost, vyska, venkovni teplota), maji tu nejaky dotaznik. Tak hura do nej, treba si budu moct postezovat na tu zimu. Jenze zadny takovy dotaz tam neni. Ptaji se na veci jako. Bylo vasse sedadlo ciste, je vase okenko cista, v jakem je stavu, apod. Zkousim ty CD a nachazim i neco co posloucham. Nakonec si ale poustim Forresta Gumpa v originale - at se tuzim :) Obcas projde letusak, tak ho vzdycky pumpu o caj. Divi se, ze do toho nidky nechci ani cukr ani smetanu. Ale pamatuje si to a jen se pta jestli porad bez cukru. Jo jo, porad bez :-) Forrest Gump konci. Koukam, ze se daji hrat i nejaky hry, tak jich par zkousim, ale moc me to nebavi. Do Atlanty nam zbyva asi 1 hodina, tak jeste poustim Sam doma, aspon zacatek… Pul hodinky pred pristanim zacinaji pristavaji pripravy. Vypiname TV, uklizime veci, atd. Pred pristanim hlasi, ze nejdriv mame jit na celnici, pak pro zavazadla a pak na prestup nebo domu, pokud koncime v Atlante. Pristavame hladce. Chvili cekam, nez vypadne vetsina lidi z letadla. V klidu zabalim veci, pripravim si potrebny dokumenty pro urady, loucim se z letusakem, co mi nosil caj a jdu ven.

Atlanta

Letiste v Atlante je velky jak krava (vetsi nez v Parizi - aspon budu ten dojem), cedule jsou v pohode, zabloudit se neda. Vlezu do fronty na celnici. Par minut to trva nez prijdu na radu. Procedura je stejna jako na konzulatu. Sejmout otisk levyho ukazovaku, pak pravyho, kouknout do kamerky. Davam papiry urednikovi, ten se mi pta, proc jedu do Statu. Rikam, ze studovat matematiku. Pta se mi ceho jsem undergrad, rikam, ze rozpoznavani reci (to jsem si debil nabehl). Logicka otazka je, proc matematiku, kdyz jsem delal rozpoznavani. “Vymlouvam se”, ze to ma podobnou matematiku (jsem pripraven vysvetlit mu Markovsky modely). Vyplni nejaky formular a posuti me dal.

Takze vzhuru pro zavazadlo. Nachazim po par minutach ten jezdici nesmysl se zavazadly a po dalsich minutach nachazim i svuj kufrik :) Vidim ceduli transfers (coz jsem ja), takze jdu tim smerem (jinam se ani neda). Prichazime do haly, kde na zacatku stoji dve cernosky (udernice) a rvou na lidi, ze ty co pretupujou at jsou vpravo, zbytek vlevo. Jdu teda vpravo. Prichazim k mistu, kde lidi nechavaji zavazadla a stoupaji si do fronty. Tomu nerozumim. Ale je tu dalsi cerna urednice, ktera rve: “Tady nechte zavazadla a stoupnete si do fronty”. Taky umi skvele rvat “keep moving” (preklad: postupujte), hlavne umi vystihnout ty okamziky, kdy se fronty zastavi a na neco se ceka :) Nechavam tam teda kufr a radim se do nejzassi fronty za gentlemana s Applem a pozoruju co me ceka. Je to dalsi bezpecnostni prohlidka.

Dvoumetrovy cernoch rve na lidi, ze maji sundat kabat, vyndat veci z kapes, zout se a nechat se prohlidnout. Nekdo predem mnou vyndava ze zavazadla i “tekutiny”. Vim, ze mi bude pipat gel, tak ho vynadavam taky. Mam 2 vanicky: v jedny je notas, v druhy gel, boty obsah kapes. Gel nezklamal a zapipal, dvoumetrovy cernoch to jde zkontrolovat, ale moje stylove baleni je dokonale, takze mi vse vraci bez jakychkoliv pripominek. Obouvam se, oblikam kabat, zabalim veci a vyrazim dal.

Nevim z jakyho gate letim, takze hledam monitor se seznamem letu. Seznam je dlouhej. Nachazim El Paso, letim z B7, takze musim smer concourse B. Jsem v concourse E. Jezdi tu nejaky vlak (podobny metru), ale ja jdu pesky, chci si to tu prohlidnout. Jsem lehce zmaten z casu, kazdopadne v Praze je ted neco malo pred 23:00. Na palubnim listku je nalodovani v pulnoci, takze nebudu ani moc cekat. Gate B7 nachazim v pohode, velky cedule, atd. Tady se neda zabloudit. Let je odlozen o pul hodiny kvuli spatnymu pocasi. Mezitim zapada slunce. Cekani je nuda, tak koukam na monitor a sleduju, co vsechno “hlasi”. Urednik u pultu, kde se kontroluji palubni listky, hlasi, ze budeme mit dalsi zpozdeni, kvuli nejakym jinemu letu, ktery jeste nepristal. Super! Celej happy. Nicmene za 3 minuty hlasi, ze let uz pristal, takze zadny dalsi zpozdeni nebude. No vida :)

Najednou jde hlaseni, ze nas let se bude naletadlovat podle zon. Co to sakra je? Pokracuji: zonu mate na palubnim listku dole, pokud ne, vase zona ma cislo 7, zony budeme hlasit. Ok, tomu rikam organizace. Zacne naletadlovani, ale zonu nehlasi. WTF? No nic stoupnu do fronty a pri nejhorsim si pockam, zbyva 25 minut do odletu. Urada bere listek, prozene strojem, pousti me dal. Co to jako bylo s tema zonama? No nic, hlavne, ze jsem na palube MD-88. Tady uz mluvi jen anglicky, ale zato je jim rozumet kazdy 10 slovo. Spis nez bych vedel, co rikaj, tak to tusim. Predletove instrukce jsou vsude stejny. Kapitan se omlouva za zpozdeni - tomu rozumet je. Na palube jsou jen letusky, zadny letusaci - tady by se ti, Magdo, nelibilo :), ale letusky opet za nic nestoji. I kdyz jsem ceskou letusku nehodnotil moc pozitivne, byla rozhodne nejhezci z tech, co jsem potkal.

Do El Pasa

Na hodinkach mam neco pred 1:00 ranni, let bude trvat 3 hodiny, preletime 2 casovy zony, pristani okolo 21:00 mistniho casu (4:00 mojeho casu). Pozoruju nakladani zavazadel - vidim i to moje :-) Start temer nevnimam, opiram si hlavu o stenu a zaviram oci. Tricet minut pred El Pasem se probiram. Promnu oci. Pripravim se k pristani. Jde to hladce. Chvili trva nez se vypakujem z letadla.

El Paso

Pavel me ma vyzvednout pred letistni halou, kdyz me tam nenajde, sejdeme se v centralni hale u jezdecky sochy. Letiste v El Pasu neni velke, ale zato se mi celkem libi. Jdu si pro zavazadlo, po ceste nachazim tu sochu. Jelikoz jsme meli zpozdeni, Pavel uz by tam mohl byt. U sochy nikdo neni, tak pokracuju pro kufr. Za chvili mi prijede primo pod nos, beru kufr a jdu opet zkontrolovat sochu. Nikde nikdo, tak jdu pred halu. Cekam a vyhlizim Pavla, ma prijet ve vinovym SUV. Zadny vinovy auta tu nejezdi, zadny SUV nevidim. Cekam asi 10 minut, kdyz prijizdi nejaky SUV. Jeste by mohlo byt vinovy. A taky ze jo. Dokonce je to i Pavel, tak mam radost. Zdravime se, nakladame zavazadla a vyrazime smer zdejsi domov. Silnice maji minimalne 3 pruhy, mesto je velky jak krava. Presne podle google maps. Jsem az prilis unaven, nez bych dokazal vnimat neco dalsiho…

Predcestovni pripravy vrcholi

Tak uz se mi to blizi. V patek jest ten velky den, kdy poprve usednu do letadla a necham se jim odnest na druhou stranu sveta - do El Pasa v Texasu. Uz se tesim. Vypadnout z toho zdejsiho stereotypu a zacit delat neco zajimavyho.

Provedl jsem zatezovy test zavazadel. Nejaky minimalni misto mi jeste zbylo, vahove mam velky rezervy. Muzu vezt 2 x 23kg. Moje bagaz ma 12kg + 15kg, coz celkem jde. Uz jsem si skoro myslel, ze se mi nepodari zabalit moje oblibeny sluchatka, ale pred chvili jsem nasel zbusob, jak je tam dovezu a doufam, ze bez jakychkoliv ztrat.

Vzpominam, jak jsem jel poprve na kolej v Malesicich. Tam jsem toho vezl malinko vic. Preci jen, tenkrat jsem nemel notas a desktop byl lehce objemnejsi :) Tohle je podobne, akorat, ze cesta nebude trvat slaby 3 hodinky, ale hezkych 20 hodin, hehe. No to se vyblbnu. Ale mam PSPcko, PDAcko, notas, MP3 hrator a kdyz dojdou baterky, tak i knihu. Tak to by bylo, aby nebylo…

Zajimavy je sledovat, jak od kazdyho, kdo uz letel, prichazeji rozdilne informace. Jedny mluvi o ztrate zavazadel (jasne deje se to), ale to lici, ze je to na dennim poradku. Druzi rikaji, ze jidlo v letadle stoji za prd. Jiny, ze se tam prezeru. Takze mam _jistotu_ co se mi stane. Oloupi me o zavazadla, ale nic se mi neztrati. Dorazim hladovej, ale zaroven prezranej. Jako kralovna Kolobezka Prvni - obuta neobuta, prideje neprijede…