Reverzni inzenyri – amateri

Tak mi prisel mail, ze pry je v Batti chyba. Ten clovek mi psal, ze predinstalovava Batti do ROMky nejakyho zarizeni, ale ze kdyz chce pustit konfiguraci od Batti, tak ze ta musi byt v \program files\batti, ze jinak to nefunguje. A ze pry by chtel, aby tam ta cesta v Batti nebyla natvrdo, pac by to chtel mit adresari \windows.

No to je pochopitelne kravina, tam nic natvrdo neni, protoze jak jinak by asi Batti mohlo byt nainstalovano na karte a fungovat, ze? Funguje to totiz tak, ze pri instalu se do registru zapise cesta, kam se program instaluje, a ta se pak pouziva. Takze kbydy tenhle amater trochu vic premyslel a podival se do registru nebo to installnul na kartu, vedel by, ze tam neni nic natvrdo zakodovanyho.

No proste amater a jeste obtezuje… :-)

Stehovakem

V patek prijdu ze skoly a Dasa mi rika, ze mi neco domluvila. Tak si rikam, co to asi bude. No, Jana (kamoska Dasy) se stehuje do Ohia, protoze jejimu manzelovi tam nabidli nejaky lukrativni flek. Takze potrebuji pomoct se stehovanim. No, porad cely dny drepim v kanclu u kompa a na vzduch se nedostanu, tak proc ne.

V sobotu rano (cca 9 hodin) dorazila Jana se svyma dvema ratolestma. Plan bitvy je nasledujici. Deti bude hlidat Dasa a my budeme stehovat. Rychle se seznamime, zadny dlouhy ceremonie, a vyrazime autem na misto bitvy. Je to asi 15 minut. Na miste jsme zatim sami dva, Chris (manzel Jany) prijizdi najmutym nakladakem za par minut. Je trochu problem s parkovanim, protoze nakladak je lehce vetsi. Spolehlive zablokovame jednu cestu. Ptam se kolik lidi bude celkem stehovat. Domluvenych je celkem asi 7 lidi s tim, ze se zacina v 10 hodin.

Je 9:30, takze za pul hodiny by meli dorazit prvni pomocnici, zaciname tedy nosit prvni krabice do nakladaku, abysme uvolnili cestu pro nabytek, ktery by tam mel prijit jako prvni. Byt se nachazi v prvnim patre, pristupovy schody jsou zvenku. Krabice jdou snadno, ale je jich celkem dost. Po nejake chvili mame uvolnenou jednu skrin, takze jde dolu do nakladaku. Dalsi vec co musi jit dolu je zelenej gauc. Jednak je tezkej a druhak je tezkej. Chris rika, ze byl problem ho dostat do bytu, takze bude problem dostat ho i ven. Ve dverich jsme se lehce zasekli, ale spravnym natocenim a posunutim jsme ho nakonec ven dostali (tady je videt, jak se vyplaci cist Rychle Sipy a vedet, jak dostat jezka z klece ven). Mezitim prichazi Adie, prvni pomocnice.

Dalsi zasadni vec, co musime dostat do nakladaku, nez ho zbarikadujeme krabicema, je Chrisuv pracovni stul. Problem je v tom, ze nejsou zabaleny veci, ktery jsou na stole, napr. pocitac, apod. Takze Chris bali a my mezitim nosime krabice. Kdyz uz v prvnim patre bytu nejsou skoro zadny, jdu omrknout prvni patro. Tam mame dve postele, na kazdy je jakazi dvevena zakladna a na ni matrace. Ptam, se zda jsou ty postele rozebiraci. Jsou. Zaplat pan buh za to :) No takze se na ne vrhame a rozebirame. Prvni postele jsou jakesi 2 kolejnicky zasunuty v prednim a zadnim cele postele. Druha vetsi, manzelska, ma obdelnikovy zelezny zaklad (L profil). Rozebiratelny je to (skoro jako lego) na tri casti. V soucasnem stavu je nas uz o dalsi 2 lidi vic, Mozes a jeste jeden clovek (jmeno jsem nerozumel). Hlavne nosi krabice, co byly dole, a postupne zacinaji nosit krabice zeshora. My s Janou balime matrace a pripravujeme je na prenos do nakladaku a hlavne na cestu, maji tu na to takovy specialni plastikovy futraly. Adie nam pomaha. Prohlizim si zbytek nabytku v prvnim patre a mam celkem obavy, jak se nam to tam vejde, protoze krabic je v nakladaku uz je celkem dost.

Chris mezitim sklidil a rozebral stul, takze muze jit dolu. V nakladaku je na jedny strane velka skrin na druhy zelenej gauc. Stul jde mezi ne. Protoze pristupova cesta do vnitrku nakladaku uz je celkem zabarikadovana, pomocnici nosi a nosi, je jasny, ze budeme muset zarit prerovnavat. Porad nevim, kam s matracema. Nikdo evidentne neresi, jak to tam vubec naskladame. Proste nosi veci dovnitr. Dalsi vec, co mi dela vrasky je takovy cerny rozkladaci gauc – velmi neskladny. Nakonec s Janou vymyslime, ze pujde na praconi stul a na to pak hodime ty matrace. Jak domluveno, tak udelano. Zel matrace jsou moc dlouhy. Tak je stavime na vysku a opirame je o stenu. Akorat musime vyplnit vznikly prostor nad cernym gaucem (mezi skrini a matracema). Tam zacinam rovnat krabice. Prekvapive se dostavam az ke stropu a cely prostor je vcelku dobre vyplnen. Zasadni problemy jsou s tim, ze co krabice to jiny rozmer. Ale tetris jsem hral celkem dost, takze jak by rekli Americani: No big deal (tzn. neco jako zadny velky problem).

Prace se nam rozdelila nasledovne: ja rovnam nakladak, hosi a Adie nosi krabice a ostatni veci (zbyly nabytek jako nocni stolky, atd.), Jana a Chris bali posledni veci, kterych je jeste pozehnane. Dorazi jeste jedna Janina kamaradka (puvodem z Polska), jmenuje se Asa (?). Mluvi celkem dobre cesky, takze mi pomaha s rovnanim. Ja ji rikam, jaky krabice potrebuju, aby se dobre hodila do vznikajiciho prostoru a ona mi je hleda a podava. Pochopitelne ji pomaham hledat a nosit. A obcas zkoriguju nosice, aby mi nezabarikadovali, co nechci.

Okolo dvanacty (myslim, na hodiny jsme nekoukal) jdeme na obed, objednali jsme pizzu. Adie uz je pryc, ani jsem nepostrehl, kdy odesla. Po obede pak dal rovname nakladak a ostatni nosi veci. Prace jde od ruky. Okolo treti nas opousti Mozes a ten druhy clovek, co prisel s nim. Cely byt uz je temer vystehovany. Ale jeste je treba vse poradne dorovnat. Krabice uz dosly a zbyly veci jako detsky kocarek, trikolka, kytara, ruzny sesle, koleckove zidle, aj. Okolo ctvrty je nakladak zapakovanej. Chvili klabosime, rozloucim se s Chrisem a Asou, a pak jdeme s Janou dom na Moondale Dr., kde si vyzvedne deti.

Poznamka: Vzdalenost z El Pasa na to misto v Ohiu je asi jako z Moskvy do Parize. Pojedou to pry 4 dny. Na mape to tak vubec nevypada, ale kdyz jste tady, je to uplne neco jinyho.

Poznamka 2: Ruce mam vytahany az ke kolenum. Saxana hadr.

Delime nulou jako by se nechumelilo

Tak v utery jsme psali testik. Rozumnej, ja jsem ho vymyslel a studenti psali. Prvni priklad byl na scitani matic: dve 2×4 matice a transponovat vysledek. Druhej priklad bylo overit, zda jsou dve matice navzajem inverzni (proste je pronasobit a jestli vyjde jednotkova matice, tak jo, jinak ne). V tretim prikladu se pocitaly limity z grafu (6 limit), posledni priklad, bylo pocitani limit algebraicky, prip. numericky (dosazenim hodnot do tabulky).

Jedna limita byla z funkce (1 / x^2), kdyz x se blizi 0, no a pochopitelne se naslo mraky expertu, ktery dosadili nulu a spocitali 1/0 = 0. A proc to pisu? Dneska rano jsem sel misto pravidelnyho prednaseni latky ukazovat, jak meli ten test vyplnit a vtlouct jim do hlavy aspon to nejzakladnejsi. Tak jsme udelali celej testik a posledni vec byla rict, aby uz nikdy nedelili nulou. Na to jsem vymyslel absolutne kulervouci zpusob. Vsechny jsem je nechal postavit. Jak se bavili, tak jim najednou zmizel usmev ze tvari a absolutne nechapali, co se bude dit dal. Pak jsem jim rekl, ze maji zvednou pravou ruku a rikat po me. Tem chytrejsim doslo, co bude nasledovat. No a pak uz jen opakovali, “Ja moje jmeno prisaham, ze nikdy nebudu delit nulou.” Pak si sedli a hodina pokracovala dal normalnim zpusobem :) Ja jim dam, delit nulou! :-D

Jeste takova poznamka ke kraceni zlomku. Par expertu krati zlomek (2 +x)/x tak, ze skrtne Xka a zustane jim 2. No proste uzasny!

K vysilaci

Je sobota 3.2.2007 okolo druhe hodiny a my vyrazime na vylet k vysilaci, ktery je na vrcholu Franklin Mountains. Vysilacu je na vrscich Franklin Mountains nekolik, my mirime k jednomu, ke kteremu vede lanovka. Lanovku vsak nehodlame pouzit, jdeme po svych. Autem se priblizujeme k horam a vyrazime vzhuru. Nadmorska vyska je okolo 1350 m.n.m.

Stoupani je zpocatku mirne, vicemene jdeme po vrstevnici protoze se potrebujeme dostat na uroven vysilace, ke kteremu hodlame vystoupit. Cestou celkem hodne fotim, takze jsem porad pozadu. Priroda je tu znacne odlisna od te v CR. O stromech se tu neda hovorit, hodne kamenu a kaktusu – proste co jineho by clovek mohl cekat od pouste.

Za nejaky cas se cesta staci po spadnici vzhuru a my splhame k cili. Cesta sama je samy kamen, sem tam sut. Pesi turistika tu zrovna nekvete, ale neda se rict, ze by se slo vyslovene spatne. Veskera obtiznost je hlavne ve stoupani. Na puli cesty stavime u betonove budky a odpocivame. Po nekolika minutach se vydavame na cestu ke hrebeni. Stoupa se nam celkem dobre. Hreben je priblizne ve vysi 1550 m.n.m. Posledni cast cesty k vysilaci vede po hrebeni a je asi nejobtiznejsi, hlavne nekolik poslednich metru, kdy uz se temer neda mluvit o pesince. Nicmene k vysilaci dorazime v poradku. Zdejsi “turiste” (ti co prijeli lanovkou) na nas ziraji jako na zjeveni. Spravce parku (hory jsou prohlesene narodnim parkem) se nas pta, zda jsem prijeli lanovkou nebo prisli pesky. Rikame, ze pesky a nam rika, ze abysme davali pozor, ze ta cesta dolu vede pres soukrome pozemky (ale zadne cedule jsme po ceste nevideli) a ze do budoucna se park snazi tyto pozemky koupit, aby mohli udelat verejne pristupnou sezku dolu.

Jeste nez se vydavame dolu, prochazime se po hrebeni a rozhlizime se po El Pasu. Po kratke pauzicce na jablko a odpocinek jdeme dolu. Vracime se stejnou cestou jako jsme sli nahoru. Dolu je to narocnejsi, ale probiha to v poradku. V pul sesty jsme doma, prijemne unaveni…

Fotky