Vzhuru na kraliky

Brezen byl hekticky a nic moc se nedelo, hlavne jsem pracoval na vyzkumu. Nicmene obcas je treba vydechnout, takze jsme se rozhodli vyrazit na vylet do Organ Mountains, jelikoze jejich zasadni vyhoda je ta, ze jsou od El Pasa vzdalene jen hodinu a neco jizdy autem.

V patek hned po skole jsme dorazili domu, nalozili auto vsim mozny i nemoznym a vyrazili. Zhruba pred sedmou jsme dorazili na misto, postavili stany a zacali pripravovat veceri, kterazto sestvala z grilovaneho masa pripraveneho na miste. Kempovani po americku se dost zasadne lisi od ceskeho. U kazdeho mista je cast vyhrazena pro auto (bez auta se v US neda prilis existovat), pro stany, plus je tam ohniste a gril (!). Kdo negriluje jako by nebyl :) Ackoliv pres den bylo teplo (cca 20 st. C), v noci teplota spadla az na 6 st. C. Ale spacak jsem poridil dobry (do -1 st. C), takze jsem nezmrzl, ale zima na nohy mi trochu byla.

Rano jsme posnidali a vyrazili na pochod. Cil cesty se jmenuje Rabbit Ears Plauteau (preklad: Nahorni plosina Kralici usi). Cesta byla zpocatku dost kamenita, takze se moc dobre neslo. Ale oproti tomu co nas melo jeste potkat to byla pohhoda, nicmene nepredbihejme. Prvni zastavka byla u ruiny nejakeho baraku odkud jsme videli na Organ Mountains, ktere se majestatne tyci nad Las Cruces. Po kamenite ceste jsme pokracovali k opustenemu dolu. Dal nas cesta zavedla do udoli mezi hory, kde uz jsme sli po pesine a prodirali se mezi keri, kaktusy a skalai po balvanech. Udoli bylo opravdu nadherne, ale brzy cesta zacala dost zasadne stoupat, takze jsme misty lezli i po ctyrech. Obcas byla cast cesty samy kamen, jindy jsme se drali skrz kere. Kaktusy byly vsudypritomne. O znaceni cesty se nedalo prilis mluvit, ale ono se tu jinam nez nahoru jit nedalo :) Nicmene po 4 hodinach jsme se dostali do sedla mezi dva vrsky odkud se nam na jedne strane otevrel pohled na Aquirre Springs na strane druhe na Las Cruces. Cesta nahoru byla opravsu narocna a predpokladali jsme, ze dolu to bude jeste horsi. Nicmene cestu dolu jsme zvladli za zhruba 2 hodiny.

Na ceste zpet domu do El Pasa jsme se stavili na zmrzlinu. Za USD 3,44 dostanete kopec vynikajici zmrzliny – ja jsem si dal cokoladovou a priste musim zkusit tu mandlovou.

Fotky.

Uz jsem taky v Mexiku

V Americe nejsou jen workoholici, obcas tu maji i nejaky ty prazdniny. Jedny z vetsich v jarnim semestru je tzv. Spring Break (cesky jarni prazdniny). Naplanovali jsme (no uprimne receno Lenka naplanovala) desetidenni vypravu do Mexika. Odlet v patek 9.3., navrat v nedeli 18.3.

V patek jsme se tedy dopoledne sebrali a vydali se na letiste v Juarezu (v Mexiku, sousedi primo s El Pasem). Presli jsme most a na letiste, ze si vezmeme taxika. Na zadech kazdy neseme batoh (vaha cca 15 kg, mozna vic). Hned za mostem jednoho taxika vidime a ze pry za kolik by nas hodil na letiste. Mame informaci, ze taxik by mel stat zhruba 5-10 USD. Taxikar rika, ze nas tam hodi za 25. Zkousime smlouvat na 20, ale nejde to. Jelikoz potrebujeme chytit letadlo, berem to. Neujedem ani 1 km a taxikare stopuje policajt, protoze debil prekrocil rychlost. Doprava v Mexiku je vrazedna, prejizdeni do pruhu, mysky, jizda po delici care pruhu, aby te nikdo nepredjel a ty sis mohl vybrat ten lepsi pruh, atd. Na letiste dorazime vcas, nasedame do letadla a vyrazime do Mexico City. Let trva zhruba 2 hodiny a kousek.

Mexico City

Na letisti nas vyzvedavaji majitele hostelu, kde budeme nasledujici tri noci spat. Presun do hostelu treva asi 20 minut a doprava je to snad jeste silenejsi nez Juarezu. Jizdni pruhy tu nikdo nerespektuje, odbocuje se jak je treba, jede se kde je misto, cervana na malych krizovatkach se bere jen jako doporuceni “rozhledni se”. Nicmene za celou dobu, co jsme v Mexico City byli, jsme nevideli zadnou dopravni nehodu.

Dalsi den jdeme do centra okouknout chramy. V jedenact zacina prohlidka veze se zvony, tak jdeme. Z veze nas pusti na “strechu” kostela a specialne pro nas zvoni na asi 4 zvony ve dvou vezich. Pak se jdeme podiva na ruiny Azteckecho chramu, ktere jsou primo u namesti. Odpoledne se pak presouvame do Antropologickeho muzea, ktere se venuje historii Mexika. Muzeu je celkem velike, prijde nam, ze ho ani cele neprojdeme, ale podarilo se :-)

Druhy den jedeme na Teotihuacan. Bohuzel metro nejezdi, takze musime taxikem. Na krizovatce u metra jedho odchytavame a opet zazivame silenou dopravu. Kdo zna hru Need for Speed, tak takhle to zhruba vypada, ale drsnejsi. Cesta na Teotihuacan trva hodinu a jedeme busem. Teotihuacan je rozlehle archeologicke misto. Jsou zde: Citadela, pyramida Slunce (treti nejvetsi pyramida na svete) a pyramida Mesice, vse spojeno Avenida de la Morte (ulice smrti (?)). Je tu mraky prodavacu suvenyru a porad opruzujou. Vylezli jsme na vsechny pyramidy, na ktery to slo. Jeste se jdeme podivat do muzea a pak zpet busem do Mexico City.

La Malinche

V pondeli rano se loucime s hostelem a vyrazime do Choluly, coz je vesnicka pojmenovana podle pyramidy, ktera tu stoji (druha nejvetsi zakladna vsech pyramid na svete). Pyramida je vsak pokryta zeminou, takze vypada jako kopec a na jejim vrcholu stoji kostel, zbudovany Spanely. V Cholule si davame obed (Mole Poblano – vyborna vec) a pak vyrazime do Puebly. Z Puebly jedeme do Apizaco a protoze podleni bus do La Malinche jsme nestihli, bereme si taxika. Takirar umi malicko anglicky a je velmi pratelsky. Uz je lehce k veceru, zabydlujeme se tedy v chatce a pripravujeme se na zitrejsi vystup na sopku, ktera se take jmenuje La Malinche.

Rano se budime celkem brzy, protoze vystup nahoru trva okolo 5 hodin. Nachazime se v nadmorske vysce cca 3400 m.n.m. La Malinche je vyhasly vulkan vysoky cca 4500 m.n.m. Behem vystupu je citit, jak je ridky vzduch, takze musime casto stavit. Priroda je tu nadherna a cesta ac do strma, tak je i prijmena. Nanestesti je vrchol v mracich, takze vyhled je minimalni a teplota je velmi blizka nule. Sestup je rychly a jednoduchy.

Zipolite

V 5 odjizdi posledni autobus z La Malinche do Apizaco, odkud pokracujeme zpet do Puebly. Z Puebly jedeme pres noc autobusem na jih do Pochutly. Z Pochutly pak do Zipolite. Zipolite je male mestecko s plazemi, ktere omyva Tichy ocean. Teplota pres den je tu okolo 30 st. ve stinu, teplotu na Slunci jsem radsi ani nechtel znat :) Ubytovavame se v klasickych plazovych boudach. Bohuzel cestou z Puebly byla pustena klimatizace tak nestastne, ze jsem nastydl, i presto, ze jsem mel na sobe mikinu a bundu :( V zipolite si tedy lecim nachlazeni, sedim ve stinu a koukam na more. Vlny jsou 2-3 metry vysoke, visi tu cervena vlajka, co znamena, ze koukani je na vlastni nebezpeci. Do vody nejdeme vic nez po pas, vlny jsou opravdu silne. Dva dny nedelame nic jineho, nez se koupeme v mori, chodime po plazi a pijeme stavy z pomerancu, prip. ananasu, prip. jineho ovoce.

Oaxaca

V noci z patka na sobotu se presouvame ze Zipolite do Oaxacy. Cesta trva asi 4 hodiny a vede serpentynami v horach. Spat se neda, pac to porad haze zleva do prava. Ridic neztraci ani minutu a reze zatacky nevyssi moznou rychlosti. Serpentyny trvaji asi 3 hodiny, zbyle 2 pak lehce podrimujeme. Do Oaxacy dorazime ve 4 rano. Jedeme na autobusovy terminal, abysme si zajistili listky zpet do Mexiko City. Pak se potulujeme Oaxacou. Mesto je celkem zvlastni a misty i prijemne vypada. Plan na dnesni den je Monte Alban, coz je archeologicke nalezite nejstarsiho mesta v Mexiku. Travime zde dopoledne, protoze ve 2 nam jede autobus do Mexico City, kde prespime a v nedeli se vracime zpet domu.

Fotky