Testujeme zakon schvalnosti

Dnes byl vcelku vetrny den. A jelikoz sileny programatori obcas delaji i neco jineho nez ze silene koduji, vyrazili jsme s Pavlem poustet draka (pozn. akrobatickeho, ne zadny jednosnurovy psanicka). Mosnost v blizkosti moc neni, samy soukromy pozemek, ale v arroyu to jde (bohuzel je to neco jako udoli). Nicmene jednou jsem v nem lital a celkem to slo az na promenlivost vetru.

Takze jsme dorazili na misto. Slozim draka, rozvinu snury. Prestalo foukat. No tak chvili pockame, treba zase zacne. Za chvili zaclo, drak jde vzhuru. Jedna obratka, druha. Prestalo foukat. Drak se snasi k zemi. Prichazi nejaky clovek. Tak si rikam “a jde nas vyhodit, ze je to tady nesmime poustet”, ale jak nas spatril, tak se otocil a odesel (doufejme, ze ne pro policii). Nastavim draka, ale prijizdi auto, tak uhybam, nevim co chce delat, silnice tady konci. Uhyba a parkuje u posledniho domu, dal si nas nevsima. Drak do vychozi polohy, cekani na vitr. Drak jde vzhuru. Pad. Sakra. Takhle je to vzdycky, jen co je clovek venku, prestane foukat. Postupne prijizdeji dalsi auta, ale kazde se otoci a jede zpet (asi blbe zahnuli). Bohuzel se od te doby nepodarilo ani vzletnout. Nahore foukalo, ale tady bud vubec nebo se to tocilo nebo foukalo jen chvili, hlavne teda kdyz jsem sel od draka ke druhemu konci snur. Jaklime jsem dosel ke konci, vzal snury do rukou, prestalo jako mavnutim proutku foukat (jak jinak, ze).

Takze draka zabalit a zpatky dom. Pochopitelne celou cestu domu krasne pofukovalo a cim bliz jsme byli k baraku tim lepsi vitr foukal. Dalsi test v serii – otocit se a zkusit to znovu — jsme radeji preskocili. Dneska bylo kladnych vysledku zakona schvalnosti az az.