Coloradem, Utahem radne si tam utahnem

Vyjeli jsme v nedeli 13.5. na sever do Colorada. Prvni cil je kamp v parku Mesa Verde vzdaleny neco malo pres 500 mil, tzn. asi 9 hodin jizdy autem. Asi hodinu a pul pred cilem jsme prijeli k mostu a na nem cedule, ze zavrenej. Silnice konci. Objet to neslo. Byli tu dva harleyari, ktery se to taky snazili objet, ale marne. Toz jsem se otocili a vratili se na nejblizsi krizovatku a cely to objeli pres Durango (coz musi byt vsem napsarot jasny, ze jinak to neslo). Zvlastni bylo, ze na zacatku ty silnice, na kterou jsme odbocovali, nebylo vubec zadny znameni, ktery by rikalo, ze je cesta uzavrena po X milich. Proste nas nechali dojet az na konec a pak se otocit. Treba nejaka mistni past :) Pokud jo, tak nevysla.

Mesa Verde

Kemp je veliky, z pulky zavreny, ale porad jeste zbyva 200 mist k taboreni :) Pochopitelne to by nebylo, aby kdybysme nekam prijeli tak neprselo. Tak sileny jako v Big Bendu to nebylo, ale sprchlo a v noci byla teplota nizko. Nu vsak jsme v horach a 2 500 m.n.m.

Rano vyrazime do parku do skalniho mesta Mesa Verde. Nasim pruvodcem je ranger Paul a vypravi nam o historii skalniho mesta. Mesto je usazeno pod skalnim previsem nad udolim a vypada to celkem uctyhodne. Po prohlidce se presouvame na Spruce Tree House, kde je pristupna Kiva (coz je dira v zemi priklopena tramkama, kde se varilo a prezimovavalo).

Pojime neco k obedu a vyrazime do Arches National Park vzdaleneho neco malo pres 2 hodiny.

Arches National Park

Mame tu cele odpoledne, tak okukujeme vsechny mozny i nemozny oblouky i neoblouky. Videli jsme South Window, North Window, Turret Arch, Double Arch, Landscape Arch a jeste par dalsich. Shodujeme se, ze nejhezci je Double Arch. Setrime se na druhy den, kdy chceme jit na Delicate Arch, coz je nejznamejsi oblouk a cesta neni jednoducha. Vsude tu je oranzovy a velmi jemny pisek a slunce sviti jako o zavod, ale to je dobre.

Ken’s Lake

Jelikoz v Arches Nat. Park je kamp plny, prenocovavame u Ken’s Lake (Kenovo jezero – na pocest mistniho starosty, ktery tu zbudoval jezero – spis bych mel psat rybnik – jezer v okoli opravdu moc neni, spis zadny). Kemp je poloprazdny, vybirame si velky plac, aby se nam tam vesly oba stany. Nedaleko je mensi vodopad, tak se tam jdeme podivat.

Delicate Arch

Rano se presouvame zpet do Arches National Park a vyrazime k Delicate Arch. Cesta tam trva neco malo pres hodinu, nikdo zadny stin. Dostatek vody je nutny a klobouk je nepostradatelny – tech 14 USD nelituji. Cesta je zprvu pohodova, pozdeji se teren meni na vice hornaty, ale s Rabbit Ears se to neda srovnavat. Samotny Delicate Arch se tyci nad srazem do jakehosi “kotle”. Osobne mi ten kotel prijde zajimavejsi nez Delicate a na Double Arch to uz vubec nema. Je tu mraky lidi, mlady, stary, cizinci, amici, proste vsichni :)

Canyonlands National Park

Po navsteve u Delicate Arch, se presouvame vic na jih do Canyonlands. Stejne jako v Arches, je mistni kamp plny, ale utociste nechazime necele dve mila od parku v soukromem kampu. Nachazi se na upati mistnich hor. Plac na kempovani si vybirame teste u skaly. Postupem dne se kemp plni. Vedle nas se ubytovali dva evropani, ale nevime jakou mluvi reci. Me to pripada jako italstina, ale Lenka mysli, ze na italstinu je to prilis pomale. Nakonec se shodneme, ze to je asi opravdu italstina a chceme to zkusit pres pozdrav. Na “bon dzorno” jsme si vzpomneli a opravdu: jsou to Italove.

Druhy den se vydavame po parku. Mistni ranger nam radi jednu cestu, ktera je sice delsi (asi 18 km), ale zato pry moc hezka. Vyrazime na pochod. Zprvu vylezeme na nahorni plosinu, po ktere jdeme vetsinu casu, po okoli se tyci skaly, na kterych lze videt, jak se ukladaly jednotlive vrstvy sedimentu – bily je pisek, hneda je naplavenina (jak jsem se dozvedel v instruktaznim videu :-D). Cesta je rozmanita, jdeme mezi skalami, po loukach, souteskami, udolimi, splahame nahoru, dolu, jedeme po rovine. Cloveku to nezevsedni. Okolo jedny odpoledne mam krizi a vubec se mi nechce pokracovat. V tu dobu celkem hodne odpocivame ve stinech (kde se da), protoze slunce to mysli vazne. Ke konci cesty padlo i nekolik kapek deste. Bylo to vysilujici, ale stalo to za to.

K veceru se do kempu vratili i nasi italsti sousedi a hned na nas “dobry den”. No cestina v Utahu od Italu, kdo by se toho byl nadal. Dovidame se, ze jeden z nich jezdi do Prahy do Ladvi. Pavel se pta, ze to tedy musi byt fyzik a od, ze ne, ze je matematik. A ted mi reknete, jaka je pravdepodobnost, ze se cesti matematici potkaji s italskymi matematiky v Utahu v Canyonlands ;) Rano se balime, Italove taky, loucime se “ari de verci” a ficime dom.

Domu jedeme pres Arizonu a na dvakrat. Prespavame v jednom kempu (jmeno jsem zapomnel). Nic zvlastniho se nedeje. Domu se vracime v patek, protoze v sobotu mi leti letadlo zpet do CR.

Fotky: Mesa Verde, Arches National Park, Canyonlands National Park