Jak jsem si porodil ridicak

Ujistovan znamymi, ze udelat ridicak je desne jednoduchy, ctu prirucku pro Texaske ridice. Proc mit Texasky ridicak? No na mezinarodni se tu koukaji nejak divne, dokonce pry i clovek, ktery mel US ridicak z Pensylvanie, tu mel problemy, ze pry to neni platny ridicak. Nekoupite si bez nej pivo, prip. jiny chlast. A za 24 USD zadna cena.

V nedeli jsme byli s Jakubem trenovat, abych vubec vedel, jak se ty americky kary ridej. Je to automat, slape se jen na brzdu a plyn – jezdi to vlastne skoro samo. Zkousime paralelni parkovani, coz je soucast testu. Nesmim vrazit do takovejch tyci a musim zaparkovat asi okolo 30 cm od chodniku. Srazka s tyci znamena, ze jsem to nedal a musel bych znova. Pak se projedem po okoli, cimz je trenovani ucineno za dost.

Tak tedy prirucku jsem precetl celou. Ve srovnani s ceskyma knihama do autoskoly je tato psana jak pro debily, jednoduchym a normalnim jazykem. Zadny zneni paragrafu. Dal zadny sileny centimetry/milimetry ohledne technickeho stavu vozidla. Proste jen jak ma clovek jezdit, ze nema bourat do druhych, kde a jak dat prednost, co znamenaji znacky, apod. Nejblbejsi je asi sekce o pokutach – kolik mi muzou naparit, prip. jaka pokuta + vezeni na jak dlouho.

Vybaven temito znalostmi vyrazime s Jakubem rano Texas Department of Public Safety (Urad pro verejnou bezpecnost – :-D). U slecny dostanu 2 formulare, ktery musim vyplnit – nic slozityho. Zaplatim poplatek, urednik do zanese do kompu. Pak prisaham, ze jsem vsechny udaje vyplnit pravdive. Ridicak slouzi jako doklad totoznosti. Overi me podle pasu. Zepta se me jestli jsem pripravenej delat test. Jsem. Tak mi posadi ke kompu a jedu. Z 30 otazek musim dat 21 dobre, kdyz nevim, muzu preskocit a pak se k ni vratit. Prvni otazkou si nejsem jistej. Preskakuju. Druha otakza, nevim. Preskakuju. To nam to zacina. Treti je znacka, to znam :) Spravna odpoved zveda moralku a jedu dal. V zasade samy znacky, takze vsechno dobre. Jednu otazku jsem zkazil – jazykova bariera. Test mam za chvili hotovej. Jdu za urednikem, ten se mi pta, zda chci delat praktickou cast. Chci. Otestuje mi zrak na takovym jednoduchym pristroji a rekne mi, at zaparkuju auto pred barakem na takovym pruhu a ze tam za mnou nekdo prijde. Abyste mohli delat praktickou cast, potrebujete nejaky auto – muze vas dovest rodic, pritel, apod. Za chvili prijde takova starsi Mexicanka, rekne mi abych zablikal blinkrama, zatroubil (“Sterace stiraji! Ostrikovace ostrikuji!”), atd. Pak mam popojet dobredu. Zacouvat. To jako jestli umi couvat rovne :) Pak mam zaparkovat paralelne, to zvladam taky dobre. A pak jedem do ulic. Objedem kolecko, protehne me skolni zonou – test jestli neprekrocim rychlostni omezeni (15 mil/h). Dojedem zpatky na parkoviste, rekne mi, ze jsem prosel, ze mam vic cumet do zrcatek a ze mi v baraku daji docasnej ridicak, nez mi prijde karticka.

Vevnitr me vyfoti, daji mi kus papiru jako docasny ridicak – plati 1 mesic. Pogratulujou mi a poslou me pryc. Zase maji o jednoho pirata silnic v Texasu vic. Cely to zabralo asi hodinu a pul…

Zpet do zeme neomezenych moznosti

Cas prazdin v CR vyprsel a nastal cas presunu zpet na kontinent za oceanem. Ackoliv jsem kupoval letenku pozdeji, vysla me levneji nez na poprve. Ve ctvrtek v sedm rano z Prahy, pres Mnichov a Denver do El Pasa. Stejne jako posledne, vstavali jsme pozde v noci, nebo brzo rano, jak kdo chce a to v pul ctvrty. Pri prijezdu uz probihal check-in myhp letu, takze sup k prepazce. Fronta kratka, obaven do pul hodiny. Pres hranice a bezpecnostni prepazku jsem prosel za par minut. Na let jsem si pockal pres 1,5 hodiny (sic). Priste asi pojedeme pozdeji. Tohle ranni vstavani mi nedela dobre, stejne jako dedovi Lebedovi.

Eroplan z Prahy je ATR42-500 – dvoumotorovy turbovrtulovy. Spolucestujici Cesi neveri svym ocim, ze letime takhle maly erem a hned si to foti. Let operuje Air Italia, takze jsem zvedavej na italsky letusky. Anglicky moc neumi, nemecky o dost lip. Nic moc vzhled, ale zadna hruza. Takovy dobry prumer. Let do Mnihcova trva hodinu, oje spolucestujici je z Kanady a vraci se domu. Je prekavapena, ze mam tak dobrou anglictinu (ja osobne to nechapu, ale to je jedno), takze se bavime.

V Mnichove prochazim dalsi bezpecnosti kontrolou na odlet cekam asi pul hodiny. Letime Airbusem A430-300. Celkem jsem se bal, zda bude tak pohodlny jako Boeing 747, ale je to v pohode. Nevyhoda je, ze je zase centralni vysilaci projektor. Let do Denveru trva 10,5 hodiny a je to strasny. Snazim se misty spat, ale moc to nejde. Vedle me sedi nejaka mlada Nemka, celkem hezka, ale moc si nepodiva. Let operuje Lufthansa a jsem mile prekvapen, kde vzali Nemci tak pekny letusky. Skoro pekny, jak ty nase cesky :). Na druhou stranu, aby clovek dostal caj prip. kafe, tak to si musi porad rikat. Delta Airlines nosili porad oboji.

V Denveru musim prejit pres celnici. Snazim se predejit co nejvic lidi, abych tam moc dlouho netvrdnul, presto je tam uz hezka fronta, jelikoz jsem sedel v zadni casti letadla, takze prede mnou bylo mraky lidi. Celnik je v pohode, na nic se nepta. Prekracuju hranici a jdu si pro zavadadlo, musim ho prenyst k jinymu check-inu. Klasika. Jeste musim predat celni prohlaseni, ze nic nepasuju. Tenhle celnik je nejakej upovidanej a pta se mi, kam letim a co tam. Ja, ze do El Pasa pokracovat ve studiich. On se mi pta, ze jestli jsem chytrej. Takovyhle otazky vazne miluju. Ovsem nevim, jestli odpoved “ja nevim” ho uspokojila. American by asi rekl, ze “jasne”. Tak priste ho asi vic setru ;-) Zjistuju, ze velkej kufr nejak blbe jezdi. Ty kokoti mi zrusili jedno kolecko. Zavazadlo predavam typkovi a pokracuju dal. Otvira se mi terminal a s nim i celkem bludiste. Koukam, ze dalsi bezpecnostni proverky maji celkem dlouhy fronty. To si pockam. Za chvili, ale koukam, ze to maji akorat blbe postaveny a spousta lidi ceka v dlouhych frontach a ty kratky jsou schovany o kus dal. Tak se presouvam do kratky a jsem za chvili proveren :) Bohuzel nevim cislo gate, tak hledam nejakou ceduli, ale marne. Tak se vydavam na concourse A. Zkousim to pesky, ale vsechny cestou k vlacku. Toz tedy vlackem. Nachazim ceduli, ale muj let tu neni. Tak zpatky dolu a na Bcko. Ten uz je spravnej. Odlet je asi za 1,5 hodiny. Kdyz uz je cas k odletu nahazujou na ceduli zpozdeni – 15 minut. Zadnej stres. Letime letadlem Canadair Regional Jet – let operuje United Airlines. Celkem me prekvapuje, ze americka letuska celkem dobre vypada, ale par kil by shodit mohla. Americani berou litani jako my autobus, takze zadny velky servis.

V El Pasu me vita horko jak blazen – 35 st. Cekam trochu dyl na zavazadla, pak jdu pred halu a cekam par minut na Pavla.

Litani je nuda. Letusky byly celkove hezci nez poprve, ale servis nic extra. Baterky vystacily vsechny. Jen ten MP3 hrator mohl hrat a nevypinat se. Uz je asi definitivne v haji :(